Kritika kritiků nekritického myšlení
Tato kritika pojednává o tom, že člověk není „ovce“, že „pastýř“ zpravidla nekáže „pravdu“ a že pojem „kritické myšlení“ si nutně žádá naše kritické pochyby. … a také trochu o tom, že ze „sisyfovské práce“ nikdy nemůže být užitek! „Skutečně osvícený myslitel, skutečný racionalista, nikdy nechce nikomu mluvit do čehokoli. Ne, ani nechce přesvědčovat. Stále si je vědom, že se může mýlit.“ KARL POPPER (1902-1994) Vím, že nic nevím Člověk je tvor omylný - mýlit se je lidské! Čtenář nemusí být zrovna profesorem filosofie – stačí zalovit mezi lidovými pořekadly, poučit se z historie anebo sám sobě sáhnout do svědomí. Jsme-li kromě intelektu vybaveni i bazálním stupněm filosofického nadhledu – snadno pochopíme, že „neomylnost“ a „100% pravda“ jsou pouhou chimérou. Nikdo tudíž nemá patent na rozum! A přesto! Přesto se v průběhu historie lidského pokolení vždy znovu a znovu vynořují jednotlivci či „instituce“, ježto si bez skrupulí (a bez soudnosti) onen „patent na rozum“